Za zdí

28. ledna 2018 v 14:42 | Uke |  Jednorázové
Po shlédnutí posledního dílu jsem svou touhu napsat něco na tento ship nedokázala udržet. :D
Jedná se o krátkou jednorázovku. XD
A snad má aktivita už bude lepší. :) I když o tom dost pochybuji. ><"





Celý zpocený jsem seděl na zemi a opíral se o kmen stromu.
Můj pohled byl zapíchnutý do zdi za kterou Thomas a Minho
bojovali o svůj život na úkor těch našich.


Každou vteřinu jsem doufal, že se objeví a budou oba v pořádku,
každý den jsem umíral strachy. Co když je uštkne Rmůt? Nebo
co když nestihnout vyběhnout a labyrint se uzavře? Samé co
když…

"Hej! Už jdou!" Okamžitě zbystřím, vstanu a rozeběhnu se ke vchodu
do labyrintu.

"Něco se děje."

"Minho je zraněný."

"Thomasi co se stalo?"

"Thomasi."

"Minho."



Dál už jsem nevnímal a přiběhl jim na pomoc, jen co se dostali za bránu
labyrintu, uzavřel se. Oba padli na zem Minho v mdlobách, Thomas vyčerpáním.

"Thomasi už je dobře, jste zpátky. Už je to dobrý." Přitáhnu si ho blíž k sobě a
v rychlosti ho zkontroluju. Není uštknutý tak že je to dobrý, má jen malé oděrky.

"Rmůt…Rmůt on…Minho." A pak už nic, omdlel. Vylekaně s ním zatřesu, ale nic.


"Vy vezměte Minha já vezmu Thomase!" Hodím si ho na záda a odnesu ho do svého
přístřešku, opatrně ho položím na zem a stáhnu z něj všechno oblečení krom trenek.
Najdu nějaký kus čistého hadr, láhev vody a začnu mu vymývat všechny rány, aby se
mu do krve nedostala nějaká infekce.

Pak už jsem si sedl jenom k němu a čekal, až se probudí, což trvalo pár hodin.
Ale jakmile otevřel oči, chytil jsem ho za ruku a lehce se usmál.

"Tommy, jak ti je?" Byl zmatený, šlo to na něm vidět, očima těkal z místa na místo
než mu došlo kde je.


"Newte?"


"Jsem u tebe." Pohladím ho po tváři a natáhnu se pro láhev s vodou. "Chceš napít?"


"Minho. Minho je uštknutý." Flaška s vodou mi vypadne z ruky a s tichým nárazem
dopadne na zem.



"Cože?" To nemyslí vážně, že ne?


"Víme kudy ven, je cesta ven, ale mají tam hnízdo. Chtěli jsme to místo
prozkoumat, ale nedalo se to zvládnout. Při cestě ven nás jeden dohnal
a uštknul Minha."

"Cože? Chceš mi říct, že je cesta ven?" To ale znamená, že můžeme být
všichni volný! Tři roky jsem měl naději a teď se to všechno splní! Budeme
venku! Všichni budeme žít své staré životy!

"Ano, ale je to hrozně nebezpečné. Nevím kolik z nás přežije, když se
tam vydáme. Je to až v posledním sektoru. Newte nechci nás všechny
ohrozit. Už zemřel Ben, Alby a teď i Minho. Žádné proti látky u sebe
už nemáme. Je jenom jedna jediná možnost." Celou dobu se díval
mimo, cítil jsem z něj, že se za tohle všechno viní, cítil jsem všechny
jeho výčitky.

"Tommy, máme naději, chápeš to? Všichni tady na placu víme, že cesta
ven něco stojí. Věřím tomu, že s námi půjdou." ." Vstanu a dojdu pro novou vodu
a dám mu napít. "Půjdu se podívat na Minha, ty odpočívej." S tím odejdu a nechám
ho o samotě.
*

Minho na to byl opravdu zle, nákaza se šířila neobvykle rychle a bylo
vidět, že už dlouho nevydrží a virus se dostane do jeho mozku. Bylo mi
ho líto, sledoval jsem každý záchvěv jeho těla, každé škubnutí při bolestivé
přeměně.
*

Večer se stalo něco hodně zvláštního, brána byla stále otevřená.
Což znamenalo jenom jedno jediné…

"Thomasi tohle není normální, rozumíš? Alby je pořád v bezvědomí
a já nevím co dělat. Oni přijdou." Byl jsem strachy bez sebe. Před něčím
jako je Rmůt se nedá utéct.


"Jestli je otevřená brána znamená to, že jsou otevřené i ostatní sekce.
Což nám dává šanci. Jestli že se vydají oni na play my máme šanci na to
se dostat ven."

Thomasův plán zněl logicky a dokonce i realisticky, ale teď šlo jenom o to
jestli to vyjde.
*

Jenom pár z nás mělo tu šanci se dostat do labyrintu a běžet za Thomasem.
Snažil jsem se držet stejné tempo jako on, ale moje kondička se nikdy nevyrovná
běžci. Byl jsem zvyklí kopat, hnojit, pěstovat, ale ne běhat. Zdálo se mi jako by
jsme běželi týden v kuse než jsme se dostali do osmého sektoru.

"Chucku, ten klíč!" Chuck hodí Thomasovi věc která je podle všeho klíčem
k naší svobodě. Ale než se stačí dostat ke dveřím zjeví se Rmůt a za ním další.

"Thomasi!" Vyjeknu vyplašeně a okamžitě přiběhnu k němu. "Co budeme dělat teď."


"Tři, šest, pět, jedna, čtyři, dva, osm, sedm." S tím mi vrazí klíč do ruky a vezme mi
oštěp. "Musíš ty dveře otevřít." Na jeho tváři se objeví ten typický úsměv a pak do
mě strčí, čímž mě zachrání a dá se do boje s Rmůtem. Snažil jsem se dostat ke dveřím,
ale bez pár ran to nešlo.

Dveře se mi podařilo otevřít až na druhý pokus jelikož jsem spletl kombinaci, ale podařilo se.
Všiml jsem si, že sektor se začíná uzavírat díky čemuž jsme se zbavili jednoho z těch co nás celý
ty tři roky ohrožoval.

"Tommy dělej." Měl jen pár sekund, dveře se už zavírali, ale pak se stalo něco
co mi vyrazilo dech a srdce přestalo na vteřinu tlouct. Ta bestie probodla Thomase
skrz na skrz do břicha. Nečekal jsem ani sekundu a běžel si pro něj. Jeho oslabené tělo bylo
těžké, ale tak jsme se dostali do bezpečí. Cítil jsem na rukách jeho horkou krev a nevěděl jsem
co s tím. "Prosím Tommy prosím. Neopouštěj mě." Zavzlykám a nechám stéct první slzu.

"Zvládli jsme to." Během slov zakašlal a vyplivl chuchvalec krve. "Musíte jít.
Nevíme co se tu může stát."

"Ne, bez tebe nikam nepůjdu." Ostatní už byli dávno někde pryč, nechali
nás tu na pospas neznáma. "To zvládneš, jen se musíme dostat někam, kde jsou lidi
a oni už nám pomůžou." Jak moc naivně zněla tato věta?

Seděl jsem na chladné zemi a držel Thomasovo umírající tělo v objetí
a neztrácel naději na to, že se každou chvilku někdo objeví a pomůže mu.
Slzy mi tekli proudem, neměl jsem možnost přes ně vidět na jeho dokonalou
tvář protkanou úsměvem. Tím dokonalým úsměvem.

"Děkuju, že jsi mi byl tak dobrý přítelem Newte."


"Ne, ne. Tommy ne!" Nemělo cenu se snažit ho probudit, on už se nikdy neprobudí.
"Miluju tě." Zašeptám zničeně a pak to přišlo.



Vojáci se zbraněmi a masky na tváři se mě snažili odtrhnout od mrtvého těla
a dostat mě do bezpečí, ale kde byli když jich bylo opravdu potřeba?


Did you lose what won't return?
Did you love but never learn?
The fire's out but still it burns.
And no one cares, there's no one there.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kanato Megumi Sakamaki-Kaname Kanato Megumi Sakamaki-Kaname | Web | 3. března 2018 v 22:09 | Reagovat

Úžasné

2 NyuChan NyuChan | Web | 10. června 2018 v 9:41 | Reagovat

To je smutné... Chudáček Newte mně taky zemřela má největší láska sice ne v náručí, ale zemřel je to pomalu 4 roky... Ale je to dobře napsané i když depresivní a smutné :( chudáci

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama